Hoď kamenem, kdo jsi bez viny
Kolik z vás hodí bez mrknutí oka?
Další z řady nevýznamných lží
Vždyť život už tak je slušná stoka…
Uprostřed stojím, bez hnutí
Urážky, střepy, klacky i kameny
Krev stejká mi po těle i duši
Vždyť k tomu byl jsem stvořený…
Večer, když pro teď to skončí
Vidíš mě nahýho kráčet do řeky
Jizva za jizvou, zrak ti to upoutá
Každá vypráví svůj příběh na věky…
Příběh svého vzniku a bolesti
Příběh zrady, která jí předcházela
Příběh utrpení, které následuje
Příběh lásky, která vše přeházela…
Zvedni ruku, kdo nikdy jsi nelhal
Les zvednutých paží plnej lhářů
Jen vzpomeň, zády ses k němu otočila
Kvůli bandě zasranejch prospěchářů…
Uprostřed stojím, beze slov
Urážky, nadávky, pomluvy a lži
Srdce na tisíc malých kousků
Dávno už svýmu účelu neslouží…
Večer, když pro teď to skončí
Uléhám nahý na slaměné lůžko
Každý pohyb tělo pociťuje
Proč už vzdorovat jde tak těžko?
Tak nech mě být, jdi svou cestou
Tak nech mě žít příběhy mých ran
Tak najdi svůj smysl v někom lepším
Ať se do mě pustí, jako hejno vran…
Žádné komentáře:
Okomentovat