Do nebe se nikdy nepodívám v.2

Zkusil jsem tentokráte malý experiment s tím, že jsem jeden rozepsaný text dopsal s několikatýdenním odstupem (kdy jsem původní konec zapomněl), abych se podíval, jak dokáže hlava reagovat na stejný začátek. Dnes tedy druhý text pro porovnání. 

Do nebe se nikdy nepodívám

Další ztracená duše bez smyslu

Potrava pro hladový psy

S hlavou plnou nesmyslů…

Do nebe se nikdy nepodívám

Ďábel vyhrál svou nečestnou hru

Plnou intrik a skrytých pastí

Na Zemi rozehrál svou předehru…

V srdci prázdno, v hlavě zmatek

Pocit, že vesmír se kolem mě točí

Že nikdo nechápe problémy správně

Proč jinak z okna nevyskočí?

Na rukách krev, v hlavě migrény

Pocit, že tolik už prostě neunesu

Že nikdo mi s břemenem nepomůže

Proč lidé nebojí se těch děsů?

Život plný cest, odboček a směrů

Splynul v jednu dálnici velkou

Milion řešení stalo se jedním

Milion potůčků stalo se řekou…

Život plný chyb a špatných řešení

Splynul do myšlenek černých

Milion slibů zůstalo porušených

Milion pravd zůstalo nevyřčených…

Do nebe se nikdy nepodívám

Další probdělá noc bez cíle

Potrava pro laciný holky

Nad ránem rychlá hezká chvíle…

Do nebe se nikdy nepodívám

A co bych taky kurva chtěl?

Za to, co jsem tady předved?

Že dál než před sebe jsem neviděl?