Do nebe se nikdy nepodívám v.1

Zkusil jsem tentokráte malý experiment s tím, že jsem jeden rozepsaný text dopsal s několikatýdenním odstupem (kdy jsem původní konec zapomněl), abych se podíval, jak dokáže hlava reagovat na stejný začátek. Posuďte sami....druhý text přijde brzy.

Do nebe se nikdy nepodívám

Další ztracená duše beze smyslu

Potrava pro hladový psy

S hlavou plnou nesmyslů…

Do nebe se nikdy nepodívám

Ďábel vyhrál svou nečestnou hru

Plnou intrik a skrytých pastí

Na zemi připravil předehru…

V srdci prázdno, v hlavě zmatek

Pocit, že vesmír se kolem mě točí

Že nikdo nechápe problémy správně

Proč jinak z okna nevyskočí?

Na rukách krev, v mozku migrény

Pocit, že tolik už prostě neunesu

Že nikdo s břemenem mi nepomůže

Proč lidé nebojí se těch děsů?

Život plný cest, odboček a směrů

Splynul v jednu dálnici velkou

Milion řešení stalo se jedním

Milion potůčků stalo se řekou…

Život plný možností a variant

Splynul v opakující se problém

Milion chutí stalo se jednou

Milion tužeb se potkalo se zlem…

Do nebe se nikdy nepodívám

Sobě nikdy, jen druhým odpouštěj

Zrada se trestá hrdelně

Do těch bojů se víc už nepouštěj…

Do nebe se nikdy nepodívám

Nemůžu to vzdát a přitom vyhrát

Z toho místa nejde se vrátit

Nejde už procitnout a znovu vstát…