Každej den je to stejný
Obyčejnej chlap na obyčejnym světě
Uvnitř však v zrcadlovém sále
Do svýho nitra je nucenej stále hledět…
Každou noc je to stejný
Tma všechny nedostatky zakryje
Uvnitř však světlo rozsvícený
Každá chyba, každý zlo se do paměti vryje…
Mluvíš sám se sebou, snažíš se odpustit
Druhým, to se daří, ale co odpustit sobě?
Dokola přehrávám si všechny ty špatný činy
Když představím si, co udělal jsem tobě?
Mluvíš sám se sebou, snažíš se zapomenout
Chyby, to se daří, ale jak zapomenout zbytek?
Dokola přehrávám si všechny ty špatný věci
Když představím si, kolik to stálo výtek?
Tak moc chtěl bys z toho být venku
Ale víš, že jednoduše žít si nezasloužíš
Ani pláč všechnu tu vinu nevyplaví
Prostě skoč, tím nejlíp všem posloužíš…
Každej den je to stejný
Nahodíš masku a americkej úsměv
Uvnitř však v pandořině skříňce
Dusíš ten nahromaděnej hněv…
Každou noc je to stejný
Pár panáků a děláš jak tě to baví
Uvnitř však chceš být tím, kdo
Tvý přátele tý rakoviny zbaví…
Mluvíš sám se sebou, že mohl bys být lepší
Lhát můžeš všem, před sebou to neobhájíš
Vinu však vrstvou lží tak snadno nepřebiješ
Tak jako hlad kouskem chleba snadno zajíš…
Mluvíš sám se sebou, hledáš kapku světla
Předstírat můžeš, sám ale s tím se musíš prát
Jak dlouho zvládneš to břemeno přenášet?
Jak dlouho myslíš, že dokážeš to na ně hrát?
Koho zajímá, že občas míváš světlý záblesk?
Koho zajímá, že jeden z tisíce kroků uděláš správný?
Když jinak rozlézáš se mezi lidmi jako nádor
Když děláš jen věci, který pro tebe jsou snadný?
Tak moc chtěl bys být těch lidí hoden
Ale víš, že jednoduše si to nezasloužíš
Dávno už zašels daleko za únosnou hranu
Prostě skoč, tím nejlíp všem posloužíš…
Žádné komentáře:
Okomentovat