Ještě jednou chtěl bys zažít radost z rána
Vstát a nebejt nasranej na celej svět
Vypnout autopilot, z malých věcí se radovat
Shrnout svůj život do víc, než jen pár vět…
Ještě jednou přál by sis něco znamenat
Pro lidi kolem sebe a možná pro jednu z nich
Nestát na vratký lávce, bez opory ve větru
Copak něco chtít počítá se jako hřích?
Máš zůstat? Jsi hoden jeho darů?
Každej den máš pocit, že už to pravda není
Každej večer uléháš a doufáš, že naposled
Že už nevzbudíš se z tak příjemnýho snění…
Máš vztek na celej svět…a měl bys
Není to fér, že žiješ v duši v osamění
Že ostatní to nevidí a nechtějí vědět
Neznamená, že to v tobě není…
Ještě jednou chtěl bys zažít bezstarostnost
Jen tak se usmát a možná i milovat
Vypnout masku, nastavit svou pravou tvář
Odhodit zbraň a přesto mít chuť bojovat…
Ještě jednou přál by sis skládat oběti
Pro ty, kteří o to stojí a ty chceš jim to dát
Nestát na kraji světa, se zavřenýma očima
V hlavě zmatek, prostě chceš jen navždy spát…
Máš udělat krok zpět nebo do vzduchoprázdna?
Sám se sebou mluvíš, odpověď však nedostáváš
Už jsi ten boj vzdal, nebo v sobě najdeš sílu?
Překonat tu bolest, pokaždý když ráno vstáváš…
Máš vztek na všechny….a měl bys
Není fér, že žiješ v duši v osamění
Že ostatní to nevidí a nechtějí vědět
Neznamená, že to v tobě není…
Ještě jednou chtěl bys pochopit hru světel
Ještě naposled zkusit tu hru hrát
Než nakonec vzdáš i poslední marný snahy
Než nakonec rozhodneš se sbohem dát…
Žádné komentáře:
Okomentovat