pondělí 10. září 2018

Ponechán osudu


Ruce vztahuješ napjaté k nebi
Z posledního dechu voláš o pomoc
Několik hodin, nebo snad let?
Samota snad není smrtelná nemoc…

Jen vítr na volání odpovídá
Jen zatoulaný pes se tu zastaví
Namísto lásky a otevřenýho srdce
Ona mezi vás Čínskou zeď postaví…

Ptáš se proč? To přece už víš
Ptej se sám sebe cos pro ni udělal
Pro nic a vůbec pro celou planetu
Na co jsi sáhnul, to jsi podělal…

Tak řekni…
Co sis myslel, že se asi tak stane?
Jak dlouho sis myslel, že to zvládne?
A hlavně, proč by měla ztrácet čas?
Svý touhy člověk nakonec neovládne…

Jak léta jsi volal, teď ozývá se zpět
Ztratil ses všem ze seznamu přátel
Ztratil ses z její hlavy a srdce
A nikdo vlastně tolik nepoztrácel…

Jen kapky deště tvůj pohřeb navštívily
Jen divoká kočka přišla na hostinu
Z povzdálí tě možná naposled doprovodí
Ona, která vystoupila z tvýho stínu…

Ruce už bezvládně leží u těla
Poslední výdech se vydal na svou cestu
V moři vzpomínek pomalu se ztrácíš
Už není čas na záchranou vestu…

Žádné komentáře:

Okomentovat