Naposled

Ležím s doutníkem u večerních zpráv

Ruce už vrásčité a ve vlasech šediny

Udělal jsem chyby, a že jich bylo dost

Bůh ví, že nejsem však zdaleka jediný…

Brečím, a brečím už spoustu dní a let

To je v pořádku, když z toho šílím

Jednou však přijde den, přijde hodina

Budu muset říct, co v hlavě sdílím…

Je v pořádku abys mě z duše nesnášela

V každý urážce co říkáš, dřímá pravda

Je v pořádku, že jsi mě dávno opustila

Zasloužím si být tím, kdo k zemi padá…

Začíná být zima, první sníh mě zasypává

Z poslední cigarety naposled pokouřit

Neprosím o druhou šanci ani nový život

Prosím jen o odpuštění, abych mohl jít…

Je v pořádku, že tu teď ležím sám

Nezasloužím si, aby při mně někdo stál

Zradil jsem tebe, děti i obětavé přátele

Sám nenávidím, kým jsem se to stal…

Brečím, ale slzy na tvářích zamrzají

To je v pořádku, když jinak nemám cit

Přišel den, kdy zpovídat se musím

Přišel den, kdy o nebi nemůžu ani snít…

Ležím s doutníkem v domě beze střechy

Konečky prstů modrají, stejně jako ústa

Udělal jsem chyby, bylo jich příliš mnoho

Má kniha hříchů je nekonečně tlustá…

Je v pořádku, že pohřeb je beze svědků

Chlap jako já si oslavnou řeč nezaslouží

Je v pořádku, že dávno jsi na jiné cestě

Musel jsem jít, mé srdce po tobě stále touží…

Naposled vidět tvůj úsměv zářící

Naposled s naší dcerou venku si hrát

Naposled říct, jak moc mě to mrzí

Naposled říct, co říkal jsem tisíckrát…