Kráčí už tolik let, že je nepamatuje
Nohy už jdou, ani se neptají
Oči už viděly každej skrytej kout
I ty, který mu lidé raději zatají…
Domov nemá a přece bydlí všude
Měl tisíce žen, a přeci je sám
Uši už slyšely pláč ve všech jazycích
Přichází a odchází nikým nepozván…
Proklet či požehnán, kdo může říct?
Věčně mlád, nikdy nezestárnout
Život postrádá smysl a naplnění
Není kde zakotvit, není kde stanout…
Proklet či požehnán, kdo může říct?
Vědět všechno, a přeci neznat odpověď
Člověk není na tu znalost připraven
Ze svých hříchů nemůže ani před zpověď…
Jméno nemá, a přeci jej všichni vzývají
Obličej skrývá, a přeci má mnoho tváří
Ruce už vyléčily miliony nemocí
Přesto dávno už nekráčí se svatozáří…
Žije už tolik let, že je ani nepamatuje
Roky plynou a on je ani nevnímá
Paměť už detaily rozeznat nedokáže
V mysli mu utkvěla jediná dívka nevinná…
Proklet či požehnán, kdo může říct?
Poznat lásku je přeci obrovský dar
Výbuchy vášní i klidné chvíle pospolu
Ale k čemu, když na konci čeká zmar?
Proklet či požehnán, kdo může říct?
Být v srdci s ní a přeci tolik let daleko
Člověk není na takový cit připraven
Když je tak blízko a přitom v dáli za řekou…
A tak kráčí dál ve věku třiceti let
Pohřbil už všechny, které měl rád
Už není místa, kam by další uložil
Už nemá sílu vidět ji znovu umírat…
Žádné komentáře:
Okomentovat