Když poprvé jej z malé škvíry spatřil
všechno zážilo světlem a láskou
každý se smál a radostí plakal
svět zalepený páskou...
Když poprvé na nohy se postavil
každý mu nadšeně tleskal
blesk svítil, foťák rychle cvakal
až do puberty se dostal...
Lhali mu, lhali, svět malovali
takový, jaký jej chtěli pro něj mít
každý náznak smyslů zastavili
ani v noci nenechali jej snít...
Když prvně sám krok do tmy udělal
a nevěděl, zda čeká jej tam zatracení
vystoupil z oparu snového
a čelil krutému osvícení...
Není lásky bez nároků
není radosti bez bolestných dnů
není krásny bez následků
není žádný den splněných snů...
Svět je velká černá díra
která bere vše a nic nevrací zpátky
zbavuje těla svých duší
nechává z nich prázdné zátky...
Svět je velká černá díra
ničí sny a naděje pošlapává
z lidí zmrdy postupně tvoří
a těm pak do rukou moc dává...
Žádné komentáře:
Okomentovat