bojíš se duchů své minulosti temné
bojíš se mlýnů pomalu meloucích
bojíš se, že ti všechno dobré vezme...
Spánek dopřán nebyl ti už léta
cítíš, že tenhle vlak už tě dožene
každým dnem ho slyšíš blíž a blíž
už vídáš v pekle stoly prostřené...
Tak zastav na chvilku a popadni dech
aspoň krátce oceň krásnu světa
který jsi pošpinil svou přítomností
který kolem tebe bez ducha létá...
Náhrobky podél cesty zaprášené
vyprávějí příběh ztráty tvých ctností
zbývá zloba, vztek, nemluvnost a žal
za chvilku povstane Fénix ze svých kostí...
Nástupiště bez čekárny už na tebe čeká
bez lidí, bez průvodčí, jste tu sami
nakonec zemřeš tak, jak sis vždy přál
svobodný, osamělý a nehlídaný...
Žádné komentáře:
Okomentovat