Minulost

Říká se, že co bylo, to bylo

Že stará špína má se nechat být
Že nemáš plakat nad rozlitým mlíkem
Že jen vpřed máš se dívat a jít…

Říká se, že minulost máš nechat
Že nemá cenu otvírat starý rány
Že nemáš otvírat Pandořinu skříňku
Že nejde změnit to, co už je daný…

Paměť je ale zákeřná svině
Vzpomínky nemůžeš jen tak vymazat
Obrazy ve snech když se ti pořád vrací
Nepomůže ani se na plech namazat…

Vrátí se vždycky, když zdá se to dobrý
Nahlodá důvěru, nahlodá vztahy
Vzpomeneš na věci co nebyly hezký
Vzpomínky občas jsou pekelně drahý…

Říká se, ať nedíváš se zpět
Že důležitý je to, co je právě teď
Že ve starym hnoji trávu neobjevíš
Že důležitý je jen „kupředu hleď!“

Říká se, ať minulost nevyčítáš
Že nemáš právo na to se ptát
Že uzavřený kapitoly už nepřepíšeš
Že nemůže se to znovu stát…

Zkušenost je ale zákeřná svině
Když historie opakuje se zas a znovu
Lidé se totiž nikdy nepoučí
Slepí a zamčení do svých okovů…

Vidí jen to, co opravdu vidět chtějí
Lžou ostatním, hlavně však lžou sobě
Podvádí a to bez mrknutí oka
Nevadí, že ublíží to jemu nebo tobě…

Říká se, že co bylo to bylo
Ale jak, když historie nikdy neskončí?
Když nedá se věřit ani nejbližším?
Když svět se kvůli tobě neotočí?