Světla

První příspěvek roku 2020 nechť je výjimečně pozitivní...

Někdy ponoří se do tmy

Celý svět, každý metr, každý kout

Nevidím a přemáhá mě strach

Kde začíná voda a mám se zout…

Někdy ponoří se do ticha

Celé město, každý člověk, každý zvuk

Neslyším a panika se blíží

Kdo za rohem stojí a říká ani muk…

Někdy zas smích zní pokojem

Každá buňka, každý gen je šťastný

Oslepen jsem jejím světlem

Chtěl bych řvát, prosím nezhasni…

Někdy zas láska plane ohněm

Každá část mýho tělo s ní hřeje

Roztávám po mrazových dnech

Chtěl bych uchovat, co se právě děje…

Jsi má hvězda, i když máš zatmění

Mé světlo, i když zrovna nesvítíš

Jsi má duše, já o svou dávno přišel

Můj hlas už nikdy neztišíš…

Jsi má hvězda, i když odcházíš

Mé světlo, i když tě zrovna nevidím

Jsi mé srdce, svoje jsem ti dal

Já za lásku k tobě se nestydím…

Jsou světla, která nehasnou

Možná jen krátce ztrácí svit

A ty jsi tím, které svítí mi na cestu

Tím jediným, které v životě chci mít…