Duch

Ze spaním občas se budím

S pocitem v zádech

Že někdo po bytě chodí

Snad i slyším její dech…

Pot na zádech připomíná

Že je to sakra skutečný

Záclony v bytě roztažený

Náš svár nekonečný…

Nic nepomáhá, ani tma

Ani světlo, čím dál matnější

Nic, stále ji v hlavě mám

I když dávno není zdejší…

Nic nepomáhá, ani chlast

Ani dny, kdy jsem střízlivej

Nic, stále jen přemýšlím

Jestli spím, jestli jsem živej…

Občas hlasitý zvuk

Z kuchyně, jako když vařila

Možná vždy to nešlo

Miloval jsem, jak se snažila…

Občas sám seriál se zapne

Ten, který měla tolik ráda

Vzpomenu, jak jí zajímalo

Zda někdo někde nestrádá…

Jen duch její mi zůstal

Potom, co nakonec to vzdala

Jen duch, který po ní voní

Potom, co mi všechno vzala…

Tam moc chtěl jsem to zpět

Přemýšlel jak duchem bych se stal

V rudé vaně ležím teď sám

Ale Bůh mě k ní dolů neposlal…