Otázky zůstávají bez odpovědi
V hlavě zmatek a v srdci mám žal
Nohy jako v betonu zalité
Chtěl jsem, ale takhle nemůžu dál…
Rána, kdy probouzím se sám
Střídají noci, kdy s lahví usínám
Život zasekl se v jediné chvíli
Už nechci, přesto někdy vzpomínám…
Na chvíle, kdy bylo nám spolu fajn
Na chvíle, kdy vzpláli jsme prudkým žárem
Na chvíle, kdy byla jsi fakt jen moje
Na chvíle, kdy cítil jsem se králem…
Proč ty pocity zůstávají uvnitř?
Proč nezmizí, když duše je jinak prázdná?
Když tělo je rakví a svět je hrobem
Když smrt jediná je žena krásná…
Otázky zůstávají nezodpovězeny
Jejich seznam vydal by na dlouhý román
Ruce už nedokáží udržet lahev
Jen mozek tuší, kde čemu jsem byl dohnán…
Rána, kdy probudit se nemám zájem
Střídají noci, kdy se mi nechce spát
Život pro mě skončil před mnoha lety
Už nechci, přesto mě nutí z hrobu vstát…
Vzpomínat, když bylo to ještě pěkný
Vzpomínat, když ještě hleděl jsem v dál
Vzpomínat, když zářily pro mě tvoje oči
Vzpomínat, kdy s tebou jsem se smál…
Proč ty pocity prostě neodejdou?
Proč zůstávaj, když ty jsi dávno jinde?
Když já jen po Zemi chodím ve svém hrobě
Když já jen čekám, kdy to konečně přijde…
Žádné komentáře:
Okomentovat