Když nebe bylo černý a pod mraky
Zahlíd jsem světlo tak silně zářící
Dech se zastavil a mozek zpomalil
V těle proudila mi krev vařící…
Démoni v mý hlavě se schovali
Najednou chyby zdály se nicotný
Srdce z kamene rozbilo schránku
Když do rukou chytíš kočky nezkrotný…
Hvězdný prach v dlaních teplo vydává
Že ho nevidíš, neznamená, že tam není
Jsou věci, které mohou být naše
Jen nikdy nebudou v našem držení…
Stíny se schovaly pod roušku světla
Najednou splíny zdály se zbytečný
Prsty najednou měly kde hladit
A vůně znovu začaly být skutečný…
Stojíš tu jako maják pro mou loď
Rybář, co malou rybku vrátil do moře
Anděl, který osvobodil padlou duši
A dal jí znovu šanci tady nahoře…
Koho zajímá, jestli zhasne jedno světlo?
Koho zajímá, kolik jich na nebi svítí?
Mě, protože znovu mám svůj důvod
A proto, že mě štěstí za ruku chytí…
Když nebe bylo černý a pod mraky
Světlo vystoupilo ze spáru stínů
Dech se zastavil a dodnes stojí
A já těžko skrývám vinu…
Žádné komentáře:
Okomentovat