Oči nestačí zachytit to celé
Krásu i hnus pod ní tlející
Uši neslyší zdaleka všechno
Dětský smích i lidi plačící…
Hmatem nepoznáme skoro nic
Křivky labutí i kostky zlomené
Nos snadno nás oklame
Cítí parfém, i maso zkažené…
Svět tak dalece nás převyšuje
Nabízí tolik, co bychom měli objevit
Měl nás hnát kupředu svou krásou
Ve chvílích zmaru nenechat nás polevit…
Svět skládá se z tolika vjemů
Tisíce životů a my stále nevíme nic
Měl učit nás respektu a skromnosti
My jen před očima máme víc a víc…
Nevidíme dětský smích, dosud nezkažený
Nevidíme ženu, která od milence spěchá
Nevidíme pohlazení, co věrnost nabízí
Nevidíme „přítele“, co chcípnout nás nechá…
Nevidíme vůni růží čerstvě vykvetlých
Necítíme puch života, co pod zemí probíhá
Nevidíme vůni vánku, který vlasy čechrá
Necítíme kolínskou, co jí na blůže vonívá…
Každý úterý, když pozdě se z práce vrací
Každou neděli, kdy s kámoškou jde ven
Nyslyšíš lži, který s úsměvem ti říká
Neslyšíš jak sténá, ne, to není sen…
Svět pouze na továrny se změnil
Továrny na pokroucený touhy a cíle
Upadá pod tlakem papírových hráčů
Čím víc máš, tím víc nabýváš na síle…
Oči už nevidí tu krajinu černou
Za oponou umělých stromů
Uši neslyší nářek dluhopisů
Hypotékou zatížených domů…
Hmatem nenajdeme žádný puls
Země už totiž skoro žádný nemá
Už necítíme hnilobu potravin
Které ani čas nepoznamená…
Žádné komentáře:
Okomentovat