Stačilo málo

Stačilo málo a všechno bylo pryč

Jediný krok a můj příběh byl v dějinách

Stačilo málo a já scházel o patro níž

Jediný krok a já visel stromu v korunách…

Kdo přesvědčil mě, abych zůstal stát?

Kdo dal naději, že list se obrátí?

Kdo při mně stál i v nejtemnějších hodinách?

Kdo z nich černý myšlenky mi vyvrátí?

Měj vždycky volbu a únikovou cestu

Některý kroky už totiž nemůžeš vzít zpět

Koukej dál, že za nejbližší roh

Z uschlého keře vždy může vyrůst květ…

Měj vždycky na mysli víc, než jen sebe

Některý volby totiž můžou ovlivnit druhé

Koukej dál, než na špičku svýho nosu

Z mrtvého těla nebude člověk napodruhé…

I když zrak je zkalený a vidí jen černě

I když naděje umřela a cesta zarůstá

I když duše už na odchod se chystá

Objeví se někdo, kdo s námi vyrůstá…

I když sluch nás mate a slyší jen zlobu

I když vyhlídky na změnu necítíš žádné

I když uprostřed sídliště cítíš se sám

Objeví se někdo, kdo s námi se zvedne…