Nechtěný

Od prvního kroku na tomhle světě

Od prvního nádechu špinavýho vzduchu

Od prvního pohledu na zničenou Zemi

Od prvního kontaktu se světem duchů…

Staví kolem mě vysoký ploty

Dveře na závory, od kterých nemám klíč

Zdi vyšší, než kam oko dohlédne

Odevšaď hned posílají mě pryč…

Slova o zvláštním druhu slýchávám denně

Prý proč vůbec nechali mě žít

Co prý přinesl jsem naší společnosti

Proč nenechali mě pod zemí hnít…

Rodiče odvrhli mě hned první den

Žádní přátelé nepřežili dýl než prázdniny

Holka sbalila si kufry hned ráno

A přitom já si jen přál být s nimi…

Od prvního vztahu co jsem navázal

Od prvního dotyku dvou vzrušených paží

Od prvního milování v přítmí západu slunce

Od prvních chvil byl vždy já ten, kdo se snaží…

Přes davy bezejmenných a neznámých hlav

Musím se dostat do epicentra života svýho

Prostoru v kalendáři ubývá den za dnem

A míjí se s prostorem kalendáře mýho…

Náhle přestanou mi telefony zvedat

Z občasných schůzek na poslední chvíli sejde

Přes slova lásky, porozumění a touhy

Nakonec stejně nikdy to nejde…

Je snad ten důvod schovaný někde ve  mě?

Že nejsem dokonalý, vím, ale že tak moc?

Proč nedají mi vazbu, co dělám špatně?

Proč nikdo z vás mi nepřijde na pomoc?

Je snad ten důvod schovaný někde ve mně?

Že mám chyby, tak to je mi víc než jasný

Proč však nechtěný jsem od prvních momentů?

Proč pro mě nepřijdou žádný chvíle krásný?

Od první chvíle bylo mi jasný, že konec to nemá

Od prvního okamžiku vím, že přijde tenhle den

Od prvního řezu je zřejmé, že nikdo nedorazí

Aby mě objal…pošeptal, nestojí to za to…

    Aby řekla, jsem tu pro tebe, tak žij se mnou náš sen….