Hlas bezhlasých

Na co čekáš, řekni mi na co?

Proč trvá ti tak dlouho se rozhodnout?

Vždyť víš, že život nemá cenu?

Neboj, odraž, stačí na moře vyplout…

Na co čekáš, řekni mi na co?

Jsi přesvědčen, žes všechny zklamal?

Víš, že ti už nikdy nic neodpustí?

Neboj, skoč, proč jsi tak dlouho váhal?

Nakonec stejně vrátíš se domů

Hlavu sklopenou, žes odvahu nenašel

Tiše budeš psát svý verše po zdech

Do kapesníku schováš černý kašel…

Oni zas přijdou, vezmou co sis uschoval

Můžeš řvát o pomoc, nikdo nepomůže

Zas zlámou ti ty stejný kosti, stejný srdce

Zas před dětma tě stáhnou z kůže…

Jeden však přeci jen poslouchá vás

Hlas bezhlasých dopluje do jeho hlavy

Sic jich je statisíce a on někdy nemá sílu

Znovu vstane, přijde a přinese dobrý zprávy…

Hlasy, které nejsou slyšet v horních patrech

Hlasy, které nemají obsah ani ozvěnu

Hlasy, které nikdo z nich nepočítá

Hlasy co ustanou, když vedou je před stěnu…

Jeden však do jednoho všechny je zná

Mladé, staré, všechny bezmocné hlasy světa

Stojí za těmi, kteří sami stát už nemohou
Staletí už z místa na místo pomáhat létá…

Přijde však den, kdy jeden je všechny přebije

Jeho vlastní bezhlasý hlas, který ho láskou volá

Který křičí „zůstaň!“, i když nevydá ani hlásku

Život, který přijde a jen tak jen nikdo neodvolá…