Dala jsi mi život,
za to vděčná ti zůstanu.
A dál co? Koho? Za kolik?
Za kolik křičet přestanu?
Neumíš nic, neumíš si poradit,
samas zahodila všechny šance.
Mohlas zpívat, malovat,
učit španělský tance.
Facka, trest a zákaz,
představou tvojí výchovy.
Žádná písnička, objetí,
proč jsi mě chtěla, kdo to ví?
Lámu si nohy u baletu,
koně od člověka nikdo nerozezná.
Kdo stará se o můj názor?
Ten, kdo snad můj talent pozná.
Tajně do města mě brával,
učil mě statiku mostů.
Ulicemi trpělivě vyprávěl,
vlastnosti spojů i nerostů.
Teď sama u zrcadla stojíš,
v něm stará, vrásčitá žena.
Tu mladou už nikdy neuvidíš,
budeš sama a rozvedená.
Mělas dát světu nový život,
ne mnou si plnit svý neúspěchy.
Zůstal mi on, bez matky žiju,
a není lepší ceny útěchy….
Žádné komentáře:
Okomentovat