Lhal bych, kdybych říkal, že všechno je fajn
Cítim bolest takovou, že popsat ji nedokážu
Zvedám ruce a řvu ze všech sil
Když další a další ty sračky si nezakážu…
Vím, jaké to je ztrácet kontrolu nad sebou
Vlastní já mě tížilo v životě už tolikrát
Chyby, slova, která nikdy zpátky vzít nelze
Říkal jsem milovaným snad tisíckrát…
Zlomený tak, jak jsem si zasloužil
Ztrácím důvěru a hlavně ztrácím víru
Že někdy dojdu pokoje a odpustím si
Že někdy sám se sebou budu žít v míru…
Hledal jsem ve svý duši kousek místa
Kde mě démoni nedokáží nikdy najít
Hledal jsem a nenašel, vždyť to je život
Prostě život, který přes všechno musím žít…
Lhal bych, kdybych říkal, že všechno je fajn
Zavírám oči a v lepší dny snažím se doufat
Jak mi říkala, když na dně mě našla a zvedla
Démoni na čas zalezli do svých doupat…
Vím, jaké to je ztrácet vše na čem záleží
Že můžou být tví a přesto je nevlastníš
Že ničí láska není bezmezná a nekonečná
Že odejdou, když jejich život ničíš…
Zlomený tak, jaký život jsem žil
Světlo na konci tunelu zdá se být tak malý
Malý a daleko, pro mě nedosažitelný
Však větší zázraky na světě už se staly…
Hledal jsem na světě kousek místa
Kde bude klid a kde zazní ta jediná skladba
Hledal jsem a snažím se hledat dál
Ten den, kdy spadne má železná hradba…
Hledal jsem únik a útěk do jiných světů
Hledal jsem, kde zelenější trávu půjde najít
Hledal jsem a nenašel, vždyť to je život
Prostě život, který přes všechno musíme žít…
Žádné komentáře:
Okomentovat