Narození

Uvnitř už víš, spánek tě opustil
Zvedneš se, posadíš, oči otvíráš
Jen bílo, z nábytku jakoby siluety
Ruce jsou těžké, nohy z lůžka nesundáš…

Kdysi mocný plamen pomalu pohasíná

Mozek stěží vybaví si mimiku úsměvu
Chybí ti slova pro radost a štěstí
Zůstala ocelová pěst a hlas plný hněvu…

Studená kůže, kdysi vřelé srdce bez tepu

Dávná zranění z války, jizvy zmizely
Všude je hluk, však v místnosti seš sám
Shluk slov mísí se s hlasitými výstřely…

Pomalým pohybem uděláš díru do stěny

V zrcadle chlap, kterýho nepoznáváš
Kde seš a proč udělali z tebe chladný stroj
Jaktože překážky tak snadno překonáváš?

Je to snad sen, jak daleko vidíš?

Bolí tě hlava, celej svět pláče k tvým uším
Nikdo z nich ti v boji není protivníkem
Pomáhat umíš, všem zbloudilým duším…

Sám budeš létat nad širým světem

V hlavě uslyšíš hlasy dobré, i ty špatné
Budou se prát, budou tě trhat na kousíčky
Z té pravé cesty odbočit, bude tak snadné…