která působí bolest v hrudi,
hlava padá na kamenné schody,
mizí ve starodávné studni.
Krásná lež, která vraždí miliony,
sladká slova, která řežou do tepen,
střepina rozepíná záhyby v mozku,
malý čtvrťák, krví poslepen.
Mezi prsty poslední nádech kouře,
pak už jen prázdný pohled ke hvězdám,
na zemi panna, která verdikt oznámí,
nad hlavou souhvězdí, které neznám.
Prohrál jsem poslední životní volbu,
na další šance tahle soutěž nehraje,
už moje duše kráčí ohněm, hlínou,
do země, kde žádný jablko nezraje.
Nezhřeším, protože není jak a s kým,
nezabiju, protože jsem zůstal sám,
nepokradu, protože nic už mi nezbylo,
nepožádám, k věčnosti se ukládám...
Žádné komentáře:
Okomentovat