Kdysi byl den...

Vzpomínky, sladký vzpomínky

Ve zbytku mého raněného srdce

Paměť už neslouží jako dřív

Ale pamatuje, když to šlo hladce…

Když ráno vítali jsme nový den

Když spolu tvořili jsme naše plány

Když u vína hodiny jsme povídali

Když dlouhý večery byly nám přány…

Vzpomínky, hořký vzpomínky

Ve zbytku mojí raněný duše

Paměť už neslouží jako dřív

Ale pamatuje, že odešla jsi suše…

Když ráno vzbudil jsem se sám

Když sama jsi naplánovala svůj útěk

Když u rumu hodiny a dny jsem strávil

Když místo práce zapíjel jsem smutek…

Kdysi byl den, kdy se lidem dalo věřit

Den, kdy upřímnost ještě nevymřela

Kdysi byl den, kdy nemusel jsem lhát

Den, kdy nás nenávist ještě na kost nesedřela…

Kdysi byl den, kdy mít radost bylo správné

Den, kdy chtíč nad láskou ještě nevyhrával

Kdysi byl den, kdy nemusel jsem lhát

Den, kdy člověk v baru mozek neobelhával…

Vzpomínky, ty, které neodvál ještě čas

Před očima mizí jedna za druhou

Déšť smyl z mých očí všechny slzy

Na chvíli zdá se, že stojím zas na nohou…

Vzpomínky, ty, které jediné zůstaly

Už nikdy z hlavy ničím nevymažu

Prach zůstal v ústech a zákoutích srdce

Po chvíli vím, že nikomu už se neukážu…

Kdysi byl den, kdy ještě chuť ve mně zbyla

Den, kdy aspoň rozloučit se byla slušnost

Kdysi byl den, kdy nemusel jsem skočit

Den, kdy bych nevyhledal tenhle most…