Narození

Uvnitř už víš, spánek tě opustil
Zvedneš se, posadíš, oči otvíráš
Jen bílo, z nábytku jakoby siluety
Ruce jsou těžké, nohy z lůžka nesundáš…

Kdysi mocný plamen pomalu pohasíná

Mozek stěží vybaví si mimiku úsměvu
Chybí ti slova pro radost a štěstí
Zůstala ocelová pěst a hlas plný hněvu…

Studená kůže, kdysi vřelé srdce bez tepu

Dávná zranění z války, jizvy zmizely
Všude je hluk, však v místnosti seš sám
Shluk slov mísí se s hlasitými výstřely…

Pomalým pohybem uděláš díru do stěny

V zrcadle chlap, kterýho nepoznáváš
Kde seš a proč udělali z tebe chladný stroj
Jaktože překážky tak snadno překonáváš?

Je to snad sen, jak daleko vidíš?

Bolí tě hlava, celej svět pláče k tvým uším
Nikdo z nich ti v boji není protivníkem
Pomáhat umíš, všem zbloudilým duším…

Sám budeš létat nad širým světem

V hlavě uslyšíš hlasy dobré, i ty špatné
Budou se prát, budou tě trhat na kousíčky
Z té pravé cesty odbočit, bude tak snadné…

On

Opouštíme zásady, které dělali nás lidmi
Morálka dávno je jen opuštěným slovem
Už dávno o budoucnosti nehlasujem
Namísto slov mluvíme olovem…

Opouštíme svět jako zanesenou skládku

Prachy staly se jen nástrojem války
Kdo vyhrává, kdo je jen pouhá oběť?
Nikdo už nedohlédne tak daleko zpátky…

On dlouho spal, schován v těle jiných lidí

Unaven bojem, unaven nekonečným životem
Otevřel oči, znovu byl na zemi poslán
Našel tam stáda, žijící za ostnatým plotem…

Jak dávní bohové z Olympu sestoupí

Tvrdou rukou potrestá každý hřích
Zahalen tajemstvím, obchází mezi lidmi
Ušetřen soudu nezůstane žádný z nich…

Tvrdou rukou udeří na nepravosti

Ohněm svých očí spálí zmrdy na popel
S každým dnem, jeho vztek a pýcha sílí
Rozpoutá válku, jak svět dodnes neviděl…

Válku, která planetu zbaví zbytečností

Odsaje hnis z jejích otevřených ran
Zbaví ji rakoviny, zbaví ji parazitů
Jen pár jich přežije, a On, nehledán…