Pět minut předtím, než jsme se meli sejít zavolá, že se něco stalo vždycky se najde důvod nejít... Víkend úklidový naplánovala svým dětem co jim však na tom sejde raději předstírají nemoc Vždycky se najde důvod, proč to nejde... Kupa plánů, snů a připravených akcí jen za správnej konec to vzít teď není správná doba Vždycky se najde důvod nezačít... Za dveřmi pokojíku roky sbalená taška Maminka volá, přijď ochutnat Třicet let, žádná budoucnost Vždycky se najde důvod zůstat... V šuplíku scénář na scénáři leží všechny je třeba dobře změřit nikdo je přeci nebude chtít číst Vždycky se najde důvod nevěřit... Chyběla dravost, lepší nápad, odvaha Z vekých plánů nakonec sešlo Malé se rozpadly v lenosti Vždycky se najde důvod proč to nešlo... Každý den stejnou tramvají jezdí na staré golfové hřiště ona tam sedí, čeká Vždycky se najde důvod, proč oslovit ji příště... V úterý večer, kolem osmé na mostě stojí každý týden chtěl by odejít beznaděj pokaždé ustupuje vždycky se najde důvod pro to žít...
večer soumrak, v noci hvězdy na nebi Slyšíš ráno stromy ševelit večer ptáky usínat, v noci bouřku hřmít Cítíš ráno teplo na tváři večer vánek, v noci mraky se zašklebí Tušíš ráno další krásný den večer únavu, v noci můžeš klidně snít Sama nevíš, jaký dar byl ti dán jaké štěstí obrovské máš Sama neznáš, hodnotu života a smrti Stále naříkáš a prosíš o pomoc Sama nemůžeš, pomoci ostatním které tolik nevidáš Sama nechceš, oči otevřít Stále pláčeš, nadáváš na bezmoc Ráno vidím, černočernou tmu večer záblesk, v noci nemůžu spát Ráno slyším křik a pláč večer vzdechy, v noci rány bolestné Ráno cítím, nohy nehybné večer bolest, v noci nic nemůže se stát Tuším ráno další zkurvenej den večer zmar, další noci bezesné Všechny cesty vedou do nebe Pro všechny cesta bude stejná Všechny cesty vedou do pekla Na jedno místo, jednu skládku, jeden hrob Všechny cesty vedou do ráje Převozník, ta děvka neprodejná Všechny cesty vedou na vrchol Na vrchol hnusu, ďáblovi do útrob...
Hladina jezera netečně leží mezi stromy Odráží nebe, stromy, odráží všechny moje hříchy Obloha černá, plná hvězd a zlověstných mraků Pod tlakem bohů stala se odrazem mé pýchy... Jseš zmatená a nevíš, kterým směrem se dát Nepoznáš rozdíl mezi dobrem a cestou špatnou Sama na břehu sedíš, vodu do hrstí marně nabíráš Mezi prsty proteče ti, cestou nevratnou... Snažím se chytit tvou ruku vzduchem letící Marně chytám se stromů, větví i stébel V propasti uniká mi tvůj pohled krásný Na kraji světa sám, bez tebe jsem seděl... Snahu zbytečnou na tisíc kousků roztrhal jsem Vztekem ochromil jsem mraky, zvířata i lesy Stesk ochromil mi svaly i všechny smysly světem odráží se volání "Kde jsi?"... Hladina jezera netečně leží mezi stromy Kál jsem se, modlil, abych splatil svoje hříchy obloha černá, plná hvězd a zlověstných mraků Obětí bohům vykoupil jsem se ze své pýchy... Krev stéká mi po rukou, hlavě i celém těle Medový hlas rozlévá po něm teplo sladké Únavou klekám si na hromady spálené trávy V dáli tě spatřím na malé lávce vratké... Tolik bolesti, tolik strachu, tolik utrpení stálo za tím, abych ten obraz mohl zřít Jen jeden život, jen jeden dar ti můžu dát Svou rukou zemřít, abys ty mohla žít...
To ráno věděl, že se jeho život změní vydal se cestou, kterou nikdy nechtěl se dát vstal levou nohou, v ruce starý cigáro pálí ho do prstů, to nemůže se mu zdát... Ve skříni poslední čistá košile mu visí cedulka z čistírny už stářím lehce žloutne nad hrncem napaří si stářím zašlé puky před zrcadlem mu úsměv rychle ztuhne... V hromadě prázdnejch lahví od Braníku našel poslední ponožky černé kapecník se slinou vyčistí boty zaprášené tmavé brýle nasadí na oči skelné... Poslední výdech před odchodem z dveří poslední pohled do prázdného domu poslední sirka zapálí poslední cigaretu poslední cestu provází tlukot zvonů... Když přišel, lidi už tam v hloučku stáli a pastor říkal líbivá slova boží v duchu se těm lžím krátce zasmál však ovečky jsou pro něj pouhé zboží... Že prý byl věrný, milující otec, manžel že prý dal světu obětí mnoho že prý šel příkladem okolí svému když se tak rozhlídneš, tak co z toho... Do rakve pomalu si zlehka lehnul placatku s havanou do náprsní kaúpsy schoval zavřel oči, jak se to sluší a patří naposled vydechnul a pak tiše skonal... Že prý podváděl, bral drogy a do rána chlastal že prý vzal bližním ideály že prý žil špatně, kouřil a neplatil nájem tak vědí ti, co opravdu ho znali....
Létám vzduchem, zmítán větrem a deštěm Neohroženě, nedostižně, bez bázně a hany Nespatřen, nad malým dětským hřištěm Láska v tvářích dětí v průběhu těch let Mění se a stárne ve výraz bezmoci a strachu Mladické naděje, sny, touhy a přání Navždy mizí v hlubinách, ztrácí se v prachu Znásilnění vlastním druhem, ubodáni k smrti Křižováni těmi, kteří měli nás vést Ušlapáni davem ziskuchtivých Zrazeni těmi, kteří přišli nás svést Nad světem, nad lidmi, nad vodou i lesy Létal jsem vzduchem, zmítán větrem a deštěm Křídla však kyselinou popálená nelétají Ležím bezmocně na plácku co býval dětským hřištěm Dlouho, předlouho už nikdo neobracel písek Dávno tomu, co s kolotoči si někdo hrál A poslední otisk nožiček malých Dávno čas a písek do hlubin zavál Vymazáni ze vzpomínek, knih i svitků křižování těmi, kteří slibovali blahobyt a mír Utlačeni davem zaslepených Zrazeni těmi, které čas napsal na papír...
Poznávám šednoucí oblohu nad hlavou Stín kradmo se plazící od patníků domů
Hlavy sklopené, oči hledíc tupě k zemi V dáli rachot blížících se hromů Poznávám vadnoucí náladu společnou Zhoubné myšlenky brodící se myslí Ruce vklín a peněženky prázdný Opuštění, zklamaní a stále skleslí Poznávám ten den, kdy zemřou ideály Ze všech stran špatné zprávy proudí Zvyšující tep pulsuje nemocným tělem Ta myšlenka cestu v mém mozku hloubí Poznávám na sobě, když sil se nedostává Dech se krátí, srdce tepe z posledních Záda shrbená pod tíhou svých hříchů Smutek v očích plných událostí všedních Zapomněli, odešli či prostě přestali být Všichni, kteří tvrdili, že rádi mě mají Ruce se třesou, slzy už neudržím Z mého stromu listy opadají Poznávám hasnoucí plamen života svého Ze všech sil žhnoucí z poslední třísky Však bez vůle nic jen nezachrání A vůle pozná konec blízký...
Roky běží, roky letí střemhlav konci Z dětí stávají se starci Iluze ztrácí se v mlze zkušeností Z lidí stávají se herci...
Neúprosně, sekundu po sekundě Od narození umírám Každým dnem zemře kousek mě Očima dveře zavírám... Roky běží, roky letí přímo vpřed Z mladých stávají se staří Ideály mizí ve prospěch klidu Už čekají kronikáři... Neochvějně, minutu po minutě Každý krok život krátí Duše mizí, srdce dosluhuje Čas nikdy se nevrátí... Tak podívám se zpět, na chvilku ohlédnu se Abych viděl černou díru, zmar, nedodělanou práci Samé lži, podvody, nenaplněný sliby Radost se v moři smutku ztrácí Tak podívám se vpřed, na chvilku zasním se Abych viděl prázdno, žádnou cestu v dáli Bez lásky, bez pochopení, bez tužeb Naděje se mi pouze zdály Tady a teď, to je moje místo Sem patřím a zde zůstat musím Odpoutat se od závazků a vláken Lehnout si a usnout, zkusím...
Už zemřel, a s ním i jeho naděje a touhy skryté v ní Už skončil, a s ním i jeho štěstí o kterém srdce sní Odešel, na cestu poslední budoucnost nemaje Odešel, na desku poslední svá slova nahraje Pro děti, budoucí generaci že život za hovno stojí Pro sebe, vymřelý druh co v ničem neobstojí Naposled, zahrál si na loutnu tu píseň nedokončenou Naposled, zazpíval do větru lidem na rozloučenou Sám s lopatou hrob si vykopal sám rakev připravil Sám do země se zahrabal sám do náhrobku ryl "Zemřel, aniž by žil, zemřel, stopy nezanechal Žil bez slávy a bez peněz, nikoho nerozplakal..."
Mladistvý vzhled, krásná tvář Měl celý život před sebou Pln fyzických sil S finanční zásobou... Štěstí smálo se na něj každý den V práci respekt získával Krásnou ženu, dítě na cestě Nazpět se v zrcadle nedíval... Už zapomněl na ty hrozný věci Už zapomněl na blízkou smrt Už zapomněl jak měl nakrajíčku Už zapomněl jak už neměl žít... Když dítě v náručí se smíchem choval Žena usmívala se unaveně Upřel na ní na chvíli svůj zrak Až příliš upřeně... Srdce zastavilo svůj nekonečný boj Nepustilo vláhu ke kořenům A i když bylo z mladé ženy Nestačilo jeho neduhům... Už zapomněl jakej dar v životě dostal Už zapomněl, že z nebe byl mu dán Už zapomněl co nesmí dělat Už zapomněl, a tak dál putuje sám... A tak naposled držel svoje dítě Naposled cítil pohled manželčin Naposled jeho hlava dopadla na zem Naposled ráno tabletu si vzít...
